Tajná láska21

12. března 2010 v 12:59 | Kazuka Inuzuka |  Tajná láska
A máme tady další dílek! Moc děkuji čtenářkám/čtenářům, kteří stále tak věrně zanechávají koment! Vždy mě to moc potěší! Kdyby žádné nebyly asi už bych nemohla psát povídky, jelikož bych nevěděla, jak se vám líbí! No nic tak si užijte tenhle dílek a ještě jednou děkuji vám, co zanecháváte komenty!!! Jo a když tak si řekněte, kdy by jste chtěli další dílek. Já už totiž nevím, kdy mám přidávat a jak brzo ho už chcete...tak se nějak když tak vyjádřete...budu moc moc ráda!


21.Díl-Nemůžu mu odpustit

Nakonec se Narutovi podařilo její ruky chytit a snažil se ji přitisknout na jeho hrudník, aby se mohla uklidnit. Ona se chtěla vyvléct z jeho sevření, ale nedařilo se ji to. Byla tak moc slabá, že to nakonec vzdala a podvolila se mu. Jemu se podařilo si ji k sobě pevně přitisknout a ona se mu jen zhroutila se slzami v náručí. Blonďák si to řádně užíval. Věděl, že se tohle jen tak stávat nebude a proto toho musel využít. Růžovláska myslela jen na svou bolest a Naruta skoro nevnímala. Když se však trochu uklidnila, uvědomila si, komu vlastně leží v náručí. Jemu to evidentně nevadilo a tak to nechala být. Cítila se takhle líp. V tuhle chvíli nechtěla být sama. Potřebovala svého nejlepšího přítele. Potřebovala, aby ji utěšoval. Potřebovala jeho. A on to pro ni dělal velmi rád. Asi po půl hodině se od něho odtáhla ale ne úplně. Zůstala v jeho blízkosti. Ruky měla položené na jeho prsou a hlavu skloněnou. Shinobi se na ni díval a snažil se, aby nějak upoutal její pozornost a pohled.
"Sakuro?" Naruto slyšel její rozrušený tlukot srdce. Byla v jeho blízkosti nesvá a důkaz bylo její srdce, které tlouklo jako o závod. I Sakura se mohla přesvědčit o jeho tlukotu srdce. Ta to zase ucítila pod svojí rukou. A díky tomu její ruky nechtěli opouštět jeho mohutný a svalnatý hrudník. Začala se soustředit jen na jeho srdce. Říkalo, jak moc ji miluje. Nepotřebovala k tomu slova, aby tomu uvěřila. Tohle u Sasukeho nikdy nepoznala, i když věděla, že ji taky miluje. Přesně o tomhle mluvila. Přesně o takové lásce. Stále se upřeně dívala na jeho hrudník a představovala si, jak rychle asi tluče jeho srdce. Naruto to moc dobře poznal a proto ji nechtěl rušit. Líbilo se mu, že je z něho takhle unešená. Ona stejně po chvilce zvedla hlavu a pohled upřela na něho. Její oči byly unešené a překvapené. Všechno si to srovnala v hlavě a nemohla tomu uvěřit. Jasně, už věděla o jeho lásce. Ale takhle to bylo tisíckrát silnější než slova. Teď pro změnu nemohla spustit oči z kluka, který ji tak miloval. A ona nemohla nic dělat. Nemohla ho taky tak milovat. Nešlo to. Ne když tady teď Sasuke ležel v ohrožení života. Ale Naruto se jen tak nevzdával. A už vůbec ne své lásky.
"Na-na-ru-to….," zašeptala koktavě, ale on ji v tom zabránil. Nechtěl, aby v téhle chvíli něco říkala. Položil jemně prst na její ústa a ona už nemohla nic říct. Vlastně na to neměla ani sílu. Nevěděla, jak jinak má projevit své překvapení. Oba stále byli vážní a ani jeden nehnul brvou. Začal se k Sakuře něžně a pomalu přibližovat. Prst pořád na jejich ústech. Teď už Sakura však vykulila oči a nemohla se hnout ještě víc. Dlouho mu to netrvalo se k ní přiblížit, jelikož byli u sebe tak blízko. Zavřel oči a jen si to vychutnával. Ústa měli od sebe už jen dva centimetry. Oba vzrušeně dýchali. Blonďák stále váhal, jestli ji má políbit a tak měli své rty jen pořád tak blízko u sebe.
Dívka měla vlastně stále své ruky na jeho hrudi. A díky tomu se mohla ubránit. Zatlačila na jeho hruď a tím ho od sebe odtlačila. Naruto z toho byl překvapený a zklamaný. Kunoichi ještě přitom sklonila smutně hlavu. Teď mezi nimi byla bezpečná vzdálenost.
"Tohle já nemůžu. Vždyť tady leží Sasuke ve vážném stavu. Tebe to snad nezajímá?", začala jako první Sakura. Moc ji nešlo mluvit, protože byla stále tak rozrušená. A taky se musela vydýchávat. Blonďák měl v očích bolest.
"Jasně že mě to zajímá. Myslíš, že bych tady jinak byl? Více mě však zajímáš ty. A nic to nezmění ani stav Sasukeho. Kdyby byl na mém místě, myslíš, že by se zajímal o mě? Vždyť mě zradil a já už mu to prostě nemůžu odpustit. Nejde to. I kdybych chtěl, nemůžu."
"Proč? Co ti udělal tak strašného?"
"Přebral mi tě." Když to Sakura uslyšela, zarazila se.
"C-c-o pro-pro-sím?"
"Kdybych mu tenkrát nic neřekl, byla bys moje. Chodila by si se mnou a ne s ním. Měl jsem to říct jako první tobě. Jenže jsem byl opilý a nevěděl jsem, co říkám. Prostě jsem mu řekl, že tě miluji a on toho jen využil. Hned druhý den s tebou začal chodit. A taky proto si myslím, že tě nemiluje. Ale dnešek mě přesvědčil o opaku."
"Takže ty mi chceš říct, že se mnou začal chodit jen kvůli tobě? Aby měl radši mě on, než ty? Že se mnou ve skutečnosti nechtěl chodit? To je ale blbost. Věděla jsem, že mě miluje, ještě než šel do vězení. Proč by mě jinak líbal?"
"Jo takže kdybych mu to neřekl, stejně by s tebou chodil? Ale ne tak brzo. Možná až později. A mezitím bych ti to stačil říct a on by už neměl šanci. Ale když to věděl dřív, nemohl dopustit, aby si něco měla se mnou a ne s ním. Jenže dneska už vím, že tě opravdu miluje. Ale i tak se nemění nic na tom, že mu nedokážu odpustit. Vždyť mi tě ukradl."
"COŽE? Hele já nejsem tvůj majetek! Mě si nemůžeš jen tak přivlastňovat! Nikdo nemůže! Ani Sasuke! Tak už tohle prosím tě, přestaň říkat."
"Já……..promiň, omlouvám se ti. Jasně že nejsi ničí majetek. Prostě už nevím, co říkám. Touha mít tě, je příliš silná." Nevěděla, jak mu na to má odpovědět. Byla pořád tak šokovaná a hlavně rozrušená. Radši si sedla na židli.
"Naruto, prosím tě, radši už běž," zašeptala a při tom se na něho ani nepodívala. V tuhle chvíli nechtěla vidět jeho bolestný pohled. On ji na to nic neřekl. Když už bylo dlouho ticho, Sakura zvedla hlavu. Zjistila, že blonďák už tam dávno nestojí. Odešel tiše, že si toho ani nevšimla. Ani ji nic neřekl. Tomu se ale nedivila. Určitě na to neměl sílu. Růžovláska tam seděla s myšlenkami asi ještě hodinu a pak se vydala domů.
Druhý den u Kiby
Kiba se šel ráno projít. Při tom přemýšlel nad včerejškem. Litoval Naomi, že má takového otce. Ale nechtěl to nechat jen tak. Přece se ji jen tak nevzdá. Jestli si její otec myslí, že ji nechá na pokoji, tak to se pěkně spletl. A Naomi ho určitě taky neposlechne. Po cestě na někoho narazil. Oba do sebe vrazili a podívali se na sebe. Osoba okamžitě Kibovi skočila do náruče. Kiba ji pevně objal. Věděl, že to teď hodně potřebuje. A hlavně potřebuje jeho.
"Ahoj Naomi jsem tak rád, že tě vidím," oddychl si Kiba a neopouštěl její náruč.
"Kibo já jsem taky moc ráda. Myslela jsem, že tě už nikdy neuvidím."
"A co tady vlastně děláš?"
"Vypadla jsem z domu, ještě když naši spali. Potřebovala jsem se projít. Ani nevíš, jak jsem ráda, že jsme se potkali." Teprve teď se od ní Kiba odtáhl.
"Včera si mi nic neřekla o rodičích. Tak mi něco řekni teď. Hlavně o tvém otci. Proč se k tobě tak hnusně choval?"
"Protože si mě hodně hlídá. Jsem jeho jediná dcera a tak na mě strašně visí. Skoro všechno mi zakazuje a nesnese, když se kolem mě začne motat kluk. Myslí si, že jsem jen jeho a nedovolí nějakému klukovi, abych byla jeho a ne tatínkova holčička. Hrozně se bojí, že o mě přijde a nechce si přiznat, že už jsem vyrostla. Pořád mě vidí, jako tu jeho malou holčičku. A proto se k tobě tak včera choval. A taky se o mě včera už bál a proto tak vyletěl. A s tebou se ani neseznámil, protože si byl se mnou a si v mojí blízkosti. Co jsem si musela ještě včera vyposlechnout. Jinak vůbec není zlý. Nemysli si, že mě nějak týrá nebo tak něco. To vůbec ne. Když se moc dlouho neflákám a není u mě žádný kluk, je hodný. A jinak maminka je na mě hodná pořád. S ní si rozumím víc hlavně, když jde o kluky."
"Uf tak to se mi ulevilo. Už jsem si myslel, že máš zlého otce a nějak tě mlátí. Ale já se tě jenom tak nevzdám. Ani kvůli tvému otci. Bude se s tím muset smířit." Naomi se chvíli zamyslela.
"No víš….já mu vlastně včera musela slíbit, že už se s tebou nebudu vídat. Nesmí se dozvědět, že se scházíme. Musíme to udržet v tajnosti. Mám teď zaracha, a proto jsem se vydala takhle brzo ven. Navíc jsem šla svým oknem. Budu se muset brzo vrátit, než se otec vzbudí. Kdyby mě nenašel v pokoji, vyváděl by. I kdybych mu přísahala, že jsem byla jen venku a ne s tebou, nevěřil by mi. Ví totiž, jak moc tě mám ráda a že bych se tě jen tak nevzdala." Naomi se mírně usmála.
"Já tě mám přece taky rád, ale tohle se mi nelíbí. Budeme muset náš vztah držet v tajnosti a nikomu o něm neříct. Takhle to vypadá jako bychom se za sebe styděli. Takhle to nechci. Navíc se nebudeme moc často vídat. Jen ráno a večer. Tohle já nevydržím." Naomi ho něžně políbila.
"Já vím, že ne. Já to taky nevydržím, ale nemáme jinou možnost. Nikdy bych se za tebe nestyděla. Jsem šťastná, že tě mám. A neboj se. Za dva týdny mi skončí zaracha a já budu moct chodit ven i přes den. Nějak to musíme vydržet." Oba se na sebe zadívali, poté se na sebe vrhli a začali se vášnivě líbat. Byli spolu asi už jenom hodinu. Poté ho musela Naomi opustit. Musela jít domů, aby ji tam našel její otec. Oba byli na jednom hezkém místě a leželi v trávě. Naomi ležela zádama Kibovi na hrudi, on ji objímal a rukama si ji pevně držel u sebe. Když byl čas, jen na něho otočila hlavu.
"Kibo je čas. Už musím jít," oznámila mu smutně. Po téhle větě si ji však k sobě ještě pevněji přitiskl, aby mu nikam neutekla. Nechtěl ji pustit. Ona se tomu na chvíli usmála. Pak zvážněla a opět zesmutněla. To se Kibovi nelíbilo.
"Ale já tě nikam nepustím."
"Ty chceš mít problémy? Já je rozhodně s otcem nechci mít. Netušíš, jaký dokáže být, když ho neposlechnu."
"Takže jenom přece tě bije?"
"Ne to ne. Jen dokáže fakt hodně křičet a nadávat. Jasně občas mi dal facku, ale který rodič občas nedal svému dítěti facku?"
"Tak třeba moji rodiče."
"Asi nebylo potřeba ti ji dávat. Asi si je pokaždé poslechl. Mně ji dal, když jsem si ji už opravdu zasloužila. A rozhodně mi to nevadilo tak, abych ho udávala nebo něco takového. Nedělej si starosti. Nic hrozného to nebylo."
"Dobře. Když to říkáš, já ti věřím. Jemu bych nevěřil, ale tobě ano. Bohužel tě budu muset poslechnout. Nechci, aby si kvůli mně měla nějaké problémy."
"Děkuji ti." Za odměnu ho jemně políbila. Jemu to nestačilo. Přitáhl si ji k sobě ještě pevněji. Ona už k němu byla celá otočená a ležela na něm. Začali se vášnivě líbat. Naomi by to vydržela mnohem déle, ale bránil ji v tom otec. Odtáhla se od něho, zvedla se a byla na odchodu. Kiba se taky okamžitě zvedl. Ještě si ji k sobě přitáhl, aby mu znovu aspoň na tu chvíli ležela v náručí. Dívka neodolala a položila si hlavu na jeho rameno.
"Uvidíme se ještě večer. Slibuji," zašeptala mu. Kiba se usmál, vzal si její obličej do dlaní a políbil ji na čelo. Teď už mohla kunoichi v klidu a šťastná odejít. Shinobi se na ni jen smutně díval.
...............................Pokračování příště...........................................
Co bude dál? Jak se bude vyvíjet vztah mezi Kibou a Naomi? A dozví se to už Hinata? A co Sakura s Narutem? Rozhodne se konečně nějak Sakura? Bude ho stále tak odmítat? A co Sasuke? Probere se? A co vztah mezi ním a Sakurou? Bude teď šťastnější nebo naopak? Tohle se dozvíme příště! Pá pá a zanechte prosím nějaké ty komenty...arigato za všechno!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 loveshoes loveshoes | Web | 12. března 2010 v 13:04 | Reagovat

máš ro tu pekné design je dobrý

2 Yo Yo | 12. března 2010 v 17:38 | Reagovat

fain dil :-)

3 Elerdir Elerdir | 13. března 2010 v 9:33 | Reagovat

zajímavé, jsem zvědav jak se to všechno nakonec vyvrbí, takže se moc těším na pokračování :)

4 Hime ***tvoje SBéčko*** Hime ***tvoje SBéčko*** | Web | 13. března 2010 v 23:05 | Reagovat

nesnáším Naomi!!! :-D ne opravdu úžasný díl škoda, že se Sakura a Naruto nepolíbili bych byla hned šťastnější :-D no doufám, že Hinata zasáhne! :-D nemysli si, že jsem nějak zlomyslná to ne já jen tu Naomi nemůžu vystát když je s Kibou :-D ať si klidně dejchá a dělá bůhví co, ale Kibu ať nechá Hinatě :-D

5 Shizuka Shizuka | 14. března 2010 v 17:04 | Reagovat

já už se moc tešim na další díly jsem vždycky netrpělivá ale tet neni moc času tak si to musim nechat až na sobotu bo na neděli ale prostě super další díl by mě hodně zajímal...jak to bude to je ve hvězsdách ale moc mě to zajímá

6 Holy Holy | 14. března 2010 v 19:58 | Reagovat

Pěknej díl je to hodně zajímavě rozjety a sem napnutej jak kšandy :-D . A uz se moc těším na další díl

7 Nemám slov Nemám slov | E-mail | 23. března 2010 v 19:57 | Reagovat

největší bomba kterou sem kdy četl tolik citů až se vtom člověk strácel až po uši vážne bych si moc přál abys psala dál a pokračovala ve svém díle moc se mi to vsechno líbylo a přečetl sem to všechno ani slůvko sem nevynechal je to fakt paráda a přeju ti ať ti to takhle i nadále vydrží díky moc :-)  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama