Nezapomeň14

10. ledna 2015 v 11:18 | Kazuka Inuzuka |  Nezapomeň

Ahojte moji věrní čtenáři, kteří mi ještě zbyli! Zatím vám vkládám tuhle povídku a budu se fakt snažit dokončit Tajnou lásku...doufám, že jsem vám udělala aspoň trochu radost Usmívající se



14.Díl-Zůstaň se mnou

Ráno mě probudily sluneční paprsky, které mě hřály na obličeji, a díky tomu otevřel oči. Hned na to jsem vedle sebe viděl Akamara. On už byl vzhůru a naprosto v pořádku. Jen mě pozoroval, jak jsem spal. Měl jsem takovou radost, že mu skočil okolo krku a pořádně ho objal a rozcuchal kožich. Po chvíli mě povalil na zem a olízl, jelikož mě taky moc rád viděl. Po dostatečném uvítání a uklidnění jsme si promluvili. Já to v téhle chvíli moc potřeboval a můj nejlepší přítel to na mě samozřejmě okamžitě poznal. Možná to poznal ještě, když jsem spal.
"Akamaru tak rád tě vidím zdravého a živého! Moc jsem se o tebe bál! Tohle už mi nikdy nedělej!"
"Promiň….budu se snažit, aby ses o mě už nemusel bál. Co se mi vlastně stalo? Moc si toho nepamatuji. Pamatuji si, že jsme bojovali. A taky jsem se bál, že se ti něco stalo, ale to já jsem byl celou tu dobu mimo."
"Ano včera jsme bojovali s ninjou, který napadl Hinatu. Vydali jsme se za ní na tu její misi. A pak ji zahlédli v nebezpečí a pustili se do boje. On tě dostal a omdlel si. Já byl tak rozzuřený a tak se o tebe bál, že se na něho vrhl i sám bez tebe. Docela mi to šlo, ale nezabil jsem ho. Stačil utéct."
"Jo jasně už si vzpomínám. A kdo mě vlastně ošetřil?"
"No kdo asi Hinata," odpověděl a hned na to se podíval na spící Hinatu. Ležela od nás docela daleko. Za to jsem byl rád. Po včerejšku se mi na ni nechtělo moc dívat. Akamarův pohled se taky přemístil na Hinatu. Já ale ve vteřině od ní odvrátil pohled a znovu posmutněl. Akamaru se na mě hned podíval.
"Co se děje, Kibo?" Zvedl jsem se na nohy, sbalil si svůj spacák do batohu a všechny věci, které tam ještě měl. Akamaru na mě nechápavě zíral. Objevil se vedle mě.
"Co to děláš? Tak řekneš mi konečně, co se stalo? Prošvihl jsem snad něco, když byl mimo?"
"Věř, že bych byl raději mimo já. Aspoň bych nemusel prožít ten včerejší den."
"Co se včera stalo? A proč si vlastně balíš věci?"
"Vracíme se do vesnice." Můj bílý přítel z toho byl zmatený. Postavil se mi do cesty a vážně se mi díval do očí.
"Sakra počkej chvíli a všechno mi vysvětli! Neodejdu odsud, dokud mi všechno neřekneš! Proč se chceš vrátit do vesnice? Před pár dny si byl ještě celý žhavý do toho, abychom se vydali za Hinatou a chránili ji. Už ti na tom nezáleží? Co se za ten pouhý jeden den změnilo?"
"Hodně. Všechno. Všechno se změnilo." Byl jsem z toho už tak na dně, že se jen zhroutil a sedl si na zem. Akamaru se hned objevil vedle mě a přitulil se ke mně. Chtěl mě utěšit, i když ještě ani nic nevěděl.
"Uleví se ti, když mi to řekneš."
"Já vím. Jen se mi o tom moc nechce mluvit a znovu na to vzpomínat."
"Jde o Hinatu? Stalo se mezi vámi něco?"
"Tak trochu. Víš, asi jsem se ji snažil políbit."
"Cože?" vyvalil na mě oči. Asi jsem mu neměl nic říkat. Teď si mě bude dobírat. "Jak asi? To by si měl vědět jistě ne?"
"Byl jsem u ní tak blízko. Její vůně byla tak silná, že se mi dostávala do každé části těla. Do každé buňky a krve. Celá se mi dostala pod kůži nejen její omamná vůně. Můj obličej se k jejímu prostě začal sám od sebe přibližovat. Nedokázal jsem odolat té touze, která byla tak silná a ubíjela mě. Myslel jsem, že mi srdce vyskočí z hrudi. Ona byla tak zaskočená. Celá zrudla a pak i omdlela. Omdlela dřív, než se moje rty stačili střetnout s jejími."
"Bože! No páni! Teď mi ale řekni jednu věc. Mrzí tě, že omdlela dřív, než si ji stačil políbit nebo si spíš rád? Ale upřímně."
"Upřímně? Ježiš já nevím! Sám jsem z toho celý zmatený! Nemám nejmenší tušení, co cítím!"
"A co říká tvé srdce?"
"Asi mě to spíš mrzí. Byl jsem tak odhodlaný to udělat. Chtěl jsem to okusit. Chtěl jsem ochutnat, jak je sladká a jemná."
"Tak co pořád mi budeš tvrdit, že ji nemiluješ? Včera se to snad ukázalo ne?"
"To je snad známka zamilovanosti?"
"A ne snad?" Sklesle jsem sklonil hlavu. I kdyby to byla pravda, co s tím nadělám? Její srdce už patřilo někomu jinému.
"Nedopověděl jsem ti celou verzi. Když se probrala, vyjel jsem na ni a chtěl od ní slyšet pravdu. Chtěl jsem vědět, proč tu jsme a proč jsem všude okolo toho místa cítil Naruta." Povyprávěl jsem mu verzi, kterou mi Hinata řekla.
"Když jsem na ni potom dost rozzuřeně řval, proč tohle všechno pro Naruta dělá, zařvala, že ho miluje. Proto mám dnes takovou náladu a proto se chci vrátit do vesnice. Chápej mě, prosím a vrať se se mnou bez jakýchkoliv protestů."
"Jasně si přece můj pán. Půjdu s tebou kamkoliv. A jestli se chceš vrátit domů, půjdu s tebou. A mrzí mě, že ti tohle řekla. Ale přece si to už věděl ne?"
"Jen tušil. Možná dost doufal, aby to nebyla pravda."
"A proč asi? Kdyby to byla jen tvá nejlepší kamarádka, přál bys jí to a podporoval ji. A dokonce ji možná i pomohl získat pro ni jeho srdce. A v prvé řadě by si ji pomohl najít Naruta."
"Tak máš asi pravdu, že pro mě znamená mnohem víc, než jen kámoška, protože pro ni tyhle věci rozhodně nechci udělat. Nesnesu pomyšlení, že by s ním byla. A asi proto mě to tak užírá a možná i žárlím."
"A kvůli tomu ji necháš samotnou? Dovolíš, aby se jí něco stalo? Co když se jí opravdu něco stane a ty si to potom nikdy neodpustíš? Budeš svého rozhodnutí litovat do konce života. Možná by si za její lásku mohl bojovat. Třeba ještě není pozdě. Třeba její láska k Narutovi není tak skutečná, jak si myslí. Když zjistí, jak je jí s tebou dobře, pochopí to a zjistí, že nakonec miluje tebe a ne jeho."
"Akamaru prosím, nesnaž se mě utěšit. Své rozhodnutí nevezmu zpátky. Prostě se vracíme do vesnice. Říkal si, že mě poslechneš a půjdeš se mnou kamkoliv."
"Samozřejmě jen jsem se ti snažil pomoct. Nerad tě vidím, tak skleslého a utrápeného. Kdyby ti na tom opravdu tak záleželo, bojoval bys za ni."
"Prosím, přestaň. Těmihle slovy mě trápíš víc než Hinata. Jestli mi chceš opravdu pomoct, už nikdy nic takového neříkej."
"Fajn tak půjdeme?"
"Asi ano." Otočil jsem se na Hinatu a chvíli ji pozoroval. Byla opravdu nádherná a tak sladká. Nadechl jsem se, otočil se zády k ní a rozhodl se odejít. To však ještě netušil, co přijde. Za sebou jsem najednou uslyšel sladký a tichý hlas.
"Ki-kibo-kun………"

Po otevření oči jsem svůj pohled okamžitě přemístila na místo, kde měl ležet Kiba a Akamaru. Nezahlédla jsem tam však ani jednoho. To mě překvapilo a zvedlo na nohy. V té chvíli uviděla Kibovi záda. Věděla jsem, co to znamená. On by odešel, aniž by se rozloučil. Bylo mi do breku. Nenechala jsem to tak a oslovila ho.
"Ki-kibo-kun," zašeptala skoro neslyšně, ale on se i tak zastavil. Zůstával na místě a ani se nepohnul. Ani se na mě nechtěl otočit. Zřejmě se mu v hlavě honila myšlenka nad včerejškem. Určitě se mu to všechno připomnělo. Jediný kdo se na mě otočil, byl Akamaru. Měl takový zvláštní pohled k nerozpoznání. Kiba mu už asi všechno řekl. Ale jsem ráda, že je v pořádku a je zase na nohou. Nevzdávala jsem se a přiblížila se k němu.
"Ahoj Akamaru, jsem moc ráda, že si v pořádku," pozdravila jsem napřed bílého psa. On jen štěkl. Poté se znovu přiblížila ke Kibovi, až jsem nakonec stála těsně za ním.
"Kam jdeš?" zeptala se pitomě, ačkoliv jsem to moc dobře věděla. Konečně se otočil a já mu znovu mohla pohlédnout do čí. Do těch jeho skleslých očí. Byla bych mnohem radši, kdyby byly veselé jako dřív. Ty, které mi tak scházely.
"Víš to moc dobře. Sama si to chtěla. Řekla si, ať se klidně vrátím do vesnice, jestli se mi nelíbí tvoje rozhodnutí. A jak vidíš, nic z toho se mi nelíbí."
"Nemyslela jsem to tak. Prosím, nechoď."
"Proč bych neměl?"
"Ty sám si mě přece tak přesvědčoval, aby si mohl zůstat se mnou a jít se mnou na misi. Chtěl si tak moc mě ochraňovat."
"To bylo však předtím, než si mi řekla pravdu. Teď o to nestojím. Neměl jsem z vesnice vůbec odcházet."
"Kdybyste za mnou s Akamarem nešli, byla bych dávno mrtvá."
"Nevypadalo to, že ti na tom nějak záleží."
"Myslíš snad, že mi nezáleží na mém vlastním životě?"
"Zřejmě ne když tohle všechno děláš. Neuvědomuješ si, jak je to nebezpečné."
"Nechci, abys odešel. Já tě potřebuji."
"Proč?"
"Aby se mi přece nic nestalo. Ještě včera ses o mě tak bál. To už snad nejsem tvoje kamarádka? Už nechceš, aby se mi nic nestalo? Už mě nechceš ochraňovat?"
"Ne když chceš tak riskovat jen kvůli jednomu člověku!"
"JO ALE ČLOVĚKU, KTERÉHO……….," zarazila jsem se a nedokončila to. Zase mě tak naštval, ale tentokrát jsem to v sobě dokázala udržet. Vím, jak by ho to zase ranilo.
"No jen to klidně dořekni. Proč ses zastavila?"
"Proč ti to sakra tak vadí?! Proč ti vadí mé city k Narutovi? Jestli jsem tvoje kamarádka a záleží ti na mně, měl bys mi to přát a pomoct mi zachránit osobu, kterou mám tak ráda. Nechápu, co ti na tom vadí! Nechápu, proč kvůli tomu chceš odejít!" Soucitný Akamarův pohled spočinul na Kibovi a on mu taky věnoval svůj pohled. Poté Kiba jen zakroutil hlavou. Nechápu, co tímhle gestem myslel. Zřejmě spolu komunikovali. Ale já je samozřejmě neslyšela.
"Mimochodem Akamaru ti děkuje, že ses o něho tak postarala. Už půjdeme. Měj se a snaž se zůstat naživu. Hodně štěstí. Sbohem," rozloučil se se mnou nečekaně Kiba. Slzy se mi samy spustily po tváři. On i jeho nejlepší přítel se ke mně otočili zády a odcházeli. Tak chladně se se mnou rozloučil a teď prostě jen tak odejde? Vždyť mi ani neodpověděl. Chtěla jsem znát odpověď na tyhle nevysvětlitelné otázky. Je jasné, že přede mnou něco tajil. A já to hodlala zjistit. Vzdaloval se ode mě tak rychle. Mé nohy se samy rozběhly a co nejrychleji se řítily ke Kibovi. Když jsem u něho byla dostatečně blízko, zařvala jsem.
"KIBO!!!" V té chvíli jsem mu skočila zezadu do náruče, pořádně ho objala a co nejsilněji ho tiskla, aby už nemohl udělat ani jeden krok. Hlavu jsem si položila na jeho rameno a silněji se rozbrečela. Kiba se dost zarazil a nemohl z toho ani dýchat. A ne jen z toho mého pevného sevření, ale především z mé blízkosti a doteků. Stáli jsme takhle docela dlouho. Nevím přesně jak dlouho, ale mě to připadalo jako věčnost. Další krok udělal on, když svou hlavu mírně otočil na Akamara a ten za několik vteřin najednou někam odběhl. Nedalo mi to a zeptala se ho.
"Co si mu řekl, že odešel?" zašeptala jsem.
"Aby nás nechal o samotě."
"Proč?"
"Musím si s tebou něco vyjasnit a potřebuju, abychom na to byli sami a nikdo nás nerušil. A ani můj nejlepší přítel, který o mně ví absolutně všechno."
"Kibo………..já tě prosím………nenechávej mě samotnou……..nenech mě hledat Naruta samotnou……….tolik tě potřebuji……..já to sama prostě nezvládnu……před pár dny jsem myslela, že ano, ale dnes ne…..netušila jsem, jak moc tě na téhle cestě budu potřebovat…….ty mi dodáváš takovou sílu, kterou rozhodně potřebuji…..prosím, zůstaň se mnou…." Kiba si vzdychl, chytl obě moje ruky, rozmotal je od svého těla a odstrčil zpátky k mému tělu. Když jsem cítila jeho pohyb, zvedla jsem hlavu a on se na mě otočil.
"Hinato………ani nevíš, jak já potřebuji tebe…..ale jinak než myslíš……jinak než ty potřebuješ mě……..máš pravdu……….znamenáš pro mě moc, než abych tě měl nechat samotnou a tím riskovat, že se ti něco stane……všechno tohle podstoupím ale jen, aby se ti nic nestalo…" Mé oči se rozzářily.
"Znamená to, že se mnou přece jenom půjdeš?" Neodpověděl hned. Váhal. Nakonec jen vzdychl a odpověděl.
"Ano." Usmála jsem se.
"Děkuji ti……a prosím, nezlob se už na mě…." Odfrkl si.
"A proč bych se jako měl zlobit? Vůbec se nezlobím." Věděla jsem, že je to jen přetvářka. Jen proto, aby mi nemusel říct to jeho tajemství. Myslela jsem, že si víc důvěřujeme a říkáme si skoro všechno. No já mu vlastně taky neřekla o svých citech k Narutovi. A teď mi to zřejmě oplácí.
"Aha a já myslela, že se na mě zlobíš kvůli Narutovi a hlavně proto, že jsem ti lhala."
"To je jedno. Samozřejmě že mi to vadí, ale teď se klidně budu přetvařovat, abychom spolu mohli přežít to zachraňování Naruta. Ale jak to bude u nás doma, už ví zřejmě jen Bůh. A navíc nechci to pořád řešit. Půjdeme teda?" Trochu mě jeho odpověď zaskočila. Kvůli němu jsem neměla moc chuť mluvit, a proto jen přikývla.
"Akamaru! Jdeme!" zavolal ho a ten u něho byl za vteřinu. Kiba se ke mně otočil zády a sám s Akamarem kráčel napřed. Zřejmě nechtěl jít se mnou. Neváhala jsem a ve vteřině se sbalila a rozběhla se za nimi. Zůstala jsem raději asi tři metry za nimi. Bylo dost evidentní, že se mnou Kiba nechce jít a já mu nechtěla pořád kazit náladu. No abych řekla pravda, taky jsem neměla moc chuť jít s ním nebo se s ním dokonce bavit. Oba musíme trochu vychladnout a samy každý zvlášť si své myšlenky přebrat v hlavě.


…………………………Pokračování příště…………………………………
Příští díl s názvem "První vzpomínka"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 O.Zouhar O.Zouhar | 10. ledna 2015 v 16:36 | Reagovat

Konečně nová povídka HHUUURRÁÁÁ
díky a pls další díl

2 T. T. | 10. ledna 2015 v 18:46 | Reagovat

Prosím rychle další díl :-D . Doufám, že ten další díl už bude o Narutovi a Sakuře a tím, co se bude dít dál ze dílu 13. :-) A taky doufám, že na další díl nebudu muset zase čekat čtvrt roku. ;-)

3 O.Zouhar O.Zouhar | 10. ledna 2015 v 22:23 | Reagovat

To já taky, ale myslim, že jsem četl, že má tuhle povídku rozepsanou do 26. dílu

4 T. T. | 10. ledna 2015 v 23:39 | Reagovat

Jo no psala to u (asi) 11. dílu.  :-)  Tak by mě celkem zajímalo, proč to sem teda nepřidává častěji? :-?

5 O.Zouhar O.Zouhar | 11. ledna 2015 v 16:48 | Reagovat

T nepripada ti ze jsme vlastne uz jeji jedini ctenari (staly)?

6 Kazuka Inuzuka-majitelka blogu Kazuka Inuzuka-majitelka blogu | E-mail | Web | 11. ledna 2015 v 18:24 | Reagovat

no doufám že tím nechcete říct že si za to můžu sama že už mám jen dva čtenáře? jen proto že to nepřidávám častěji? a přitom je to tím že hodně lidí co četli mé povídky si buď zrušili blog nebo prostě přestali číst moje povídky a nejhlavnější důvod je v tom že už všeci smahnou jen na tom jejím posraném facebučku a tím všichni přestali chodit na ty blogy....a přitom si pamatuji že ještě před těmi dvoumi třemi lety na blog chodilo tolik lidí a dokonce jsem měla dost čtěnářů....šak když se podíváte na mé starší povídky tak u pár dílů mám i čtyřicet komentů a jen díky tomu že jsem napsala že když bude hodně komentů tak přidám další díl třeba i hned zítra protože to mám taky napsané dopředu...a teď když jsem to třeba napsala u téhle povídky v dřívějších dílech tak to stejně nepomohlo protože lidi už nic nečtou!!! :-(  :-(

7 O.Zouhar O.Zouhar | 11. ledna 2015 v 18:33 | Reagovat

Ne jenom se divim ze ti odeslo tolik ctenaru i kdyz ty povidky jsou naprosto super

8 Kazuka Inuzuka-majitelka blogu Kazuka Inuzuka-majitelka blogu | E-mail | Web | 11. ledna 2015 v 20:23 | Reagovat

no to já se taky divím no teda dřív jsem se divila ale teď v dnešní době už ne...no mě to spíš strašně moc mrzí! nejhorší je že ty povídky pak už není pro koho psát...a to se pak nepíše dobře...samozřejmě jsem ráda že jste mi zbyli aspoň vy O.Zouhat a T. moc si toho vážím že vás ještě mám a jsem moc ráda!! děkuji vám že jste stále ještě moji věrní čtenáři!! a za odměnu vám zítra možná vložím další díl kde jsou teda už Naruto se Sakurou a můžu vám teda říct že bude co číst že je tam mezi nimi velká vášeň!! :-)  :-)  ;-)  ;-)

9 O.Zouhar O.Zouhar | 11. ledna 2015 v 22:40 | Reagovat

Víte co to chce? Chce to si udělat kdekoliv reklamu bohužel to bude už jenom kvůli facebooku těžké ale myslim si že my 3 to společně nějak dáme

10 Kazuka Inuzuka-majitelka blogu Kazuka Inuzuka-majitelka blogu | E-mail | Web | 12. ledna 2015 v 17:41 | Reagovat

jj to jsem dělala dřív taky ale teď už na to nemám moc času a hlavně už se mi ani moc nechce se někde vnucovat...a já dřív psala jen na ty blogy co byly o Narutovi..ale jinak díky že mi chcete pomoct :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama